Vitamíny, minerály a stopové prvky u plazů
Zveřejněno 11. 2. 2016
Mohli bychom se snažit napsat sáhodlouhý článek, ale ani na kilometr by se nepřiblížil tomu co napsal Darek Stolinský- Dračí místečko (http://draci.mistecko.cz/), proto s jeho souhlasem jsme článek převzali a věříme, že pro vás bude stejně obohacující jako byl pro nás.
Vitamíny a minerály
Ač bychom měli toho nejlepšího dodavatele krmného hmyzu, nikdy by jeho chutné zásilky neobsahovaly dostatek vitamínů a stopových prvků, protože hmyz chovaný v místnostech, byť dobře větraných, není vystaven slunečnímu záření a nemá na výběr tak pestrou škálu krmení, jaké příroda předkládá hmyzu divoce žijícímu. Vitamíny a minerály proto musíme gekončíkům dodávat uměle. Když ne všechny, pak některé podstatné složky jistě.
Rozdíl mezi vitamíny a minerály
Vitamíny jsou organické sloučeniny, které mají v organismu mnoho nezastupitelných rolí. Podílejí se na látkové výměně (neboli metabolismu) všech živin a urychlují chemické reakcev těle. Tyto nezbytné funkce ovlivňují další jevy v organismu, např. jsou důležité v prevenci proti nemocem.
Vitamíny se dělí na hydrofilní a lipofilní. Do skupiny hydrofilních vitamínů, tedy rozpustných ve vodě, řadíme vitamíny B1, B2, B3, B5, B6, B9, B12 a vitamín C. Pokud je v organismu přebytek hydrofilních vitamínů, tělo je vyloučí močí (výjimkou je vitamín B12). Tuto skupinu vitamínů je třeba do organismu průběžně doplňovat.
Lipofilní vitamíny jsou vitamíny rozpustné v tucích. Řadíme mezi ně vitamíny A, D, E a K. Tyto vitamíny se v těle ukládají do tukových zásob a v těle vydrží několik týdnů. Hlavní rozdíl mezi lipofilními a hydrofilními vitamíny spočívá ve způsobu jejich setrvávání v organismu. Zatímco hydrofilní mají dobrou výlučnost z těla, čili u nich nehrozí předávkování, u lipofilních vitamínů dochází v organismu ke kumulaci, a proto musí být jejich dávkování přesné.
Minerály jsou anorganické, pro organismus potřebné sloučeniny, které je třeba přijímat potravou. Podporují výstavbu tělesných tkání a regulují metabolické hodnoty. Minerální látky dělíme na makroprvky a stopové prvky. Makroprvky jsou v živočišném organismu zastoupeny v desetinách popř. setinách procenta a jsou jimi: vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, chlór a síra.
Stopové prvky se v organismu nacházejí v množství nižším, než je setina procenta. Řadíme mezi ně železo, mangan, měď, zinek, fluor, kobalt, jód, selen a jiné.
Vitamíny v organismu plazů
V dávkování vitamínů zvířatům (a ostatně i lidem) nikdy neplatí: čím více, tím lépe. Předávkování vitamíny totiž stejně jako jejich nedostatek vede k onemocnění chovaného plaza. Nedostatek se mnohdy projevuje stejně jako přebytek. Pro základní orientaci v problematice vitamínů uvádíme následující výčet:
HYDROFILNÍ VITAMÍNY (ROZPUSTNÉ VE VODĚ)
Vitamín B1 (Tiamin):
Jeho nedostatek způsobuje nervové poruchy koordinace, obrny, nechutenství, střevní a srdeční poruchy, různé otoky, celkovou únavu a odmítání potravy, degenerativní změny pohlavních orgánů. Tiamin se v organismu neukládá, a proto se jeho nedostatek projevuje velmi brzy. Předávkování tímto vitamínem není možné. Hlavním zdrojem tohoto vitamínu jsou pivovarské kvasnice, obilí (ovesné vločky, kterými pohodlně nakrmíte hmyz podávaný gekončíkům).
Vitamín B2 (Riboflavin):
Nedostatek se projevuje zastavením růstu a záněty, dochází k onemocněním sliznic a pokožky. Vitamín má vliv na líhnivost vajec a na životaschopnost mláďat po vylíhnutí. Také zajišťuje správnou funkci očí stejně jako centrálního nervového systému, pohlavních žláz a tvorbu hemoglobinu. Nedostatek Riboflavinu se projevuje méně často, než je tomu u dříve zmíněného Tiaminu. Zdrojem Riboflavinu jsou zelené rostliny (vhodné krmivo pro hmyz), kvasnice a mléčné produkty.
Vitamín B3 (Niacin, také nazvaný vitamín PP):
Vzniká už během vývoje embrya ve vejci. Jeho nedostatek se objevuje vzácně a projevy jeho přebytku v organismu nejsou známy.
Vitamín B5 (kyselina pantotenová):
Její nedostatek zapříčiňuje nebezpečí degenerativních změn v organismu, dochází k zánětlivým poruchám kůže očních víček, kůže prstů i celých končetin a k obrnám končetin, rovněž se projeví poruchy koordinace pohybu. Hypovitaminóza (tj. nedostatek vitamínu), se obvykle vyskytuje, společně s nedostatkem ostatních vitamínů skupiny B. Předávkování tímto vitamínem není známo.
Vitamín B6 (Pyridoxin):
Působí součinně s vitamíny B1 a B2. Nedostatek Pyridoxinu se projevuje velice vzácně, a to otoky a odlupováním kůže a poruchami chování. Projevy přebytku tohoto vitamínu v těle nejsou známy.
Vitamín B10 (kyselina listová):
Nedostatek kyseliny listové se projevuje sníženou líhnivostí a vysokou mortalitou vylíhnutých mláďat, také zpomalením jejich růstu a těžkým ochrnutím krčního svalstva. Kyselina listová je obsažena v zelených rostlinách, kvasnicích, obilninách a v tělech živočichů.
Vitamín B12 (Cyanokobalamin):
Byl objeven coby součást živočišných tkání, která stimuluje růst. Patří mezi biologicky nejúčinnější látky, neboť účinkuje už v nepatrném množství. Jeho nedostatek se projevuje zpomalením růstu, vysokou úmrtností a odumíráním vyvíjejících se embryí ve druhé polovině inkubace. Přebytky tohoto vitamínu nejsou známy.
Cholin (součást vitamínů skupiny B):
Je obtížné říci, zda Cholin nazývat vitamínem, nebo hormonem. Pro úplnost jej ovšem zmiňujeme, neboť významně vstupuje do metabolických procesů – zabraňuje ukládání tuku v játrech, je důležitý pro přenos nervových vzruchů, podporuje peristaltiku střev a má mnoho dalších funkcí. Na nedostatek Cholinu jsou nejcitlivější mláďata, u kterých se hypovitaminóza projevuje zpomalením růstu. U dospělců ji pozorujeme sníženým počtem vajec a jejich nižší líhnivostí. Mohou se objevit také nekoordinované pohyby. Hypovitaminóza souvisí s nedostatkem vitamínů B12 a B10. Mezi zdroje Cholinu řadíme zelené rostliny, obilniny i kvasnice.
Biotin (součást vitamínů skupiny B):
Nedostatek tohoto vitamínu, který se účastní metabolismu bílkovin, cukrů i tuků, se projevuje zpomalením růstu mláďat, nekrózou (tj. odumřením) prstů, objevují se tendence k zakrňování dlouhých kostí. Biotin se nachází v kvasnicích, zelených rostlinách, tělech živočichů a ve vaječných žloutcích.
Vitamín C (kyselina askorbová):
Savci a ptáci si tento vitamín dovedou v těle sami vytvořit. Jak je tomu u plazů, ještě není zcela známé. U krokodýlů a želv se hypovitaminóza neprojevila, ale u ještěrů a hadů zřejmě vyúsťuje (v kombinaci s nedostatkem vitamínů A) v hnilobu tlamy a podobná onemocnění. Vitamín C se kromě jiného podílí na zadržování vápníku v těle, podporuje imunitní systém – zamezuje rozmnožování bakterií a tlumí rozmnožování virů v organismu. Kyselina askorbová kladně působí i na početa líhnivost vajec. Zdroji tohoto vitamínu jsou zelené rostliny a některé jejich plody. Pokud krmnému hmyzu podáváte kupované citrusové plody, vždy oloupejte hrubou slupku. Citrusy při pěstování prochází ošetřením insekticidy (tj. přípravky k hubení hmyzu) a dalšími látkami. Omytí vodou nepomůže, neboť většina používaných chemikálií je lipofilních (rozpustných v tucích). Voda tedy nesmyje nic a chemické látky se uloží v tuku krmného hmyzu, který následně spořádá Váš gekončík.
LIPOFILNÍ VITAMÍNY (ROZPUSTNÉ V TUCÍCH)
Dodávat plazům vitamíny rozpustné v tucích je poněkud složitější, ale nutnost těchto vitamínů v organismu je nezbytná. My osobně používáme k dodávání lipofilních vitamínů přípravek Hydrovit AD3E, který jejich obsah v organismu gekončíků zajišťuje. Při předkládání lipofilních vitamínů se však musíme vyvarovat předávkování, neboť tento druh vitamínů nelze z organismu tak snadno vyloučit a jeho přebytky v těle mohou být stejně problematické jako nedostatky.
Vitamín A (Retinol):
V organismu má tento vitamín mnohostranný význam, napomáhá růstu, vidění, rozmnožování, správné funkci nervové a kosterní soustavy. Pozitivně působí také na vybarvení zvířat. Nedostatek se projevuje zvýšenou náchylností k onemocněním dýchacích cest, zažívacího traktu i k napadení parazity. Dochází ke zpomalení růstu, hnisavému zánětu očí, který může vést až k oslepnutí zvířete. Hypovitaminóza také může zapříčinit problémy při svlékání staré pokožky plaza. Obsah vitamínu A v potravě rodičů je úměrný obsahu tohoto vitamínu ve vejcích, což souvisí s líhnivostí. Mláďata nemající dostatek Retinolu nejsou schopna prorazit stěnu vajíčka. Přebytek Retinolu v organismu se nevyskytuje v přirozených podmínkách, pouze v domácích chovech, kde je vyvolán předávkováním lékového preparátu. Mezi projevy hypervitaminózy (přebytku vitamínu v těle) se řadí zpomalení růstu mláďat, snížení líhnivosti vajec, zánětlivé procesy očí a tlamy, což vede k nekrotickým změnám a oslepnutí. Rostlinné pigmenty obsahují provitamín, který se během trávení ve střevě či v játrech mění na vitamín A. Na tento vitamín jsou bohaté především červené plody.
Vitamíny skupiny D (D2 a D3):
Tyto vitamíny ovlivňují hospodaření s vápníkem a fosforem. Při jejich nedostatku měknou kosti (osteomalacie), což vede k rachitidě (křivici), která nejčastěji postihuje březí samice a vylíhnutá mláďata. Příznaky hypovitaminózy jsou postupné a nenápadné. Vyvíjející se mláďata přestávají jíst, zastaví se jejich růst a zvířata začnou být nepohyblivá. Krátké kosti vlivem hypovitaminózy měknou, dlouhé se obloukovitě prohýbají. Nedostatečným ukládáním vápníku v kloubních hlavicích není zvíře schopné chůze (např. kolenní klouby se ohýbají do obou stran). Změny kostí jsou ve velké většině případů nevratné. Dodatečným léčebným podáním vitamínů však zvířeti můžeme zachránit život. Problém odvápnění a jeho následků se vyskytuje poměrně často mezi začínajícími chovateli. V přirozeném prostředí tento jev není příliš častý, to je způsobeno obsahem vitamínů v potravě, protože hmyz žijící na slunci obsahuje daleko více vitamínů D2 a D3 než hmyz primárně chovaný ke zkrmení. U denních živočichů se tyto vitamíny vytvářejí v kůži díky slunečnímu záření, které bývá při chovu v zajetí nahrazováno svícením UVB zářivkou. Tato metoda se při chovu nočních živočichů, jako jsou gekončíci, nesetkává s úspěchem, neboť zvířata se schovávají a u mláďat může dojít i k dočasnému poškození pokožky vysušením. Chceme-li se rachitidě vyhnout, musíme dodržet přesné dávkování vitamínů skupiny D, jelikož se při jejich nadbytku v podávané potravě či vitamínových přípravcích nadměrně uvolňuje vápník, který je posléze vyplavován z kostní tkáně, načež opět dochází k měknutí kostí, a ukládá se v měkkých tkáních (svaly, játra apod.), především v ledvinách, což může zavinit smrt zvířete.Podávání vitamínů skupiny D tedy musí být založeno na důkladném propočítání dávkování v poměru ke hmotnosti chovaného zvířete.
Vitamín E (Tokoferol):
Ačkoliv účinky vitamínu E nebyly ještě kompletně popsány (informace z roku 2001), mluvíme o něm jako o antisterilním vitamínu, tedy takovém, který je důležitý pro rozmnožování.Jeho získání je možné ze zelených rostlin a pšeničných klíčků.
Vitamín K (Fylochinon):
Tento vitamín je nezbytný pro normální srážlivost krve plazů a napomáhá hojení ran. Nedostatek se projevuje pouze při chovu v zajetí a jeho nevyhovující výživě – mláďata krvácejí z tělních otvorů, objevují se krevní sraženiny v podkoží a ve svalech. Dospělí gekončíci viditelné problémy nemají, ale hypovitaminóza se projeví sníženou líhnivostí vajec a životaschopností vylíhnutých mláďat. Projevy hypervitaminózy nejsou známy. Nejlepším zdrojem vitamínu K jsou zelené rostliny.
MINERÁLNÍ LÁTKY V TĚLE PLAZŮ
Minerální látky se účastní prakticky všech procesů v organismu, načež všechny minerály jsou do těla přijímány potravou, popř. s vodou. Vzhledem k tomu, že při chovu v zajetí není potravní spektrum tolik široké, musíme minerály dodávat různými preparáty, nebo se pokusit rozrůzněnost kvalitní potravy vytvořit. Možnosti zdrojů minerálních látek uvádíme spolu s dalšími informacemi v následujícím přehledu.
MAKROPRVKY
Vápník (Ca):
Tohoto makroprvku je v těle gekončíka nejvíce a spolu s fosforem tvoří ¾ všech minerálů obsažených v organismu. Až 99% vápníku je obsaženo v kostře. Právě jeho vstřebávání ovlivňuje především vitamín D, pak také fosfor, draslík, sodík a hořčík. Samotný vápník je nevstřebatelný. Nedostatek vápníku v těle může být způsoben nedostatkem vápníku přijímaného v potravě (z důvodu jednostranné stravy, což může být způsobeno krmením hmyzem či jeho stádii obsahujícími málo vápníku, nebo krmením hmyzem, jemuž se v chovu dostávalo minerálně nevyvážené stravy), hypovitaminóza vitamínů D nebo nevhodný poměr vápníku a fosforu v potravě. Problémem může být také nevhodná forma podávání vápníku z hlediska rozpustnosti v trávicím traktu. Časově omezený nedostatek vápníku se může vyskytnout u březích samic, které jsou k vytvoření vajec schopné mobilizovat až čtvrtinu vápníku obsaženého ve svých kostech. Zdrojem vápníku jsou: drcené vaječné skořápky (v jednom kilogramu suchých drcených skořápek je přes 375 gramů vápníku), sépiová kost (400 gramů vápníku na 1 kilogram sépiových kostí) a některé zelené rostliny (zjm. jetel, bazalka, libeček, mateřídouška, oves, sporýš).
Fosfor (P):
V organismu je to druhý nejvíce zastoupený prvek, který se podílí na ukládání vápníku v kostech, ale také na mnoha dalších pochodech v těle. Ve vaječných skořápkách ani v kostech sépie není téměř obsažen. Pro své gekončíky jej můžeme získat, když budeme krmnému hmyzu předkládat fazole, čočku nebo ovesné vločky. Přebytek fosforu v organismu se z 95% vyloučí močí ve formě soli.
Hořčík (Mg):
Je po vápníku a fosforu třetím stavebním kamenem kostry zvířete, rovněž je vázán na svalstvo. Nedostatek hořčíku se projevuje poruchami reprodukce (klesá počet snesených vajec, líhnivost, zvyšuje se úmrtnost mláďat). V potravě je důležité udržovat příjem vápníku, fosforu a hořčíku ve vyváženém poměru (1,5 dílu vápníku ku 1,0 dílu fosforu, ku 0,1 – 0,2 dílu hořčíku). Dobrým zdrojem hořčíku jsou vaječné skořápky, v nichž ho ovšem není mnoho (cca 4 gramy hořčíku v jednom kilogramu skořápek). Do krmného hmyzu můžeme dostat hořčík předkládáním cibule, čekanky, dobromysle, estragonu, jitrocele, levandule, majoránky aj. Přebytky hořčíku se z organismu vylučují trávicím traktem.
Sodík (Na):
Sodík se uplatňuje jako součást trávicích šťáv a jeho rezervy se ukládají v podkožním vazivu a v kostech. Jeho nedostatek vede ke zpomalení růstu mláďat, neboť jejich tělo špatně tráví. Převážná potřeba sodíku je u ještěrů (kromě těch býložravých) zajištěna potravou. Přebytky sodíku jsou z těla vylučovány močí. Nedoporučuje se předkládat ještěrům chlorid sodný (tedy běžnou kuchyňskou sůl), protože vyšší dávky mohou být pro zvířata, ačkoliv by se na ně nadšeně vrhala, toxické.
Draslík (K):
Jeho nedostatek zpomaluje růst a zvyšuje úmrtnost mláďat v průběhu jejich vývinu. Takový nedostatek je ovšem spíše nepravděpodobný. Draslík je obsažen v zelených rostlinách a jeho nadbytek je z těla vylučován močí.
Chlór (Cl):
Výskyt tohoto minerálu a jeho vstřebávání do organismu je úzce spjato se sodíkem, draslíkem a dalšími prvky, se kterými chlór tvoří sloučeniny. Potravou zvíře nejčastěji přijímá chlorid sodný či chlorid draselný. Nedostatek chlóru se u gekončíků nevyskytuje.
Síra (S):
Je obsažena ve vitamínu B1 a také v Biotinu. Její nedostatek v organismu není popsán, ale mohl by souviset s nedostatečnou či jednostrannou výživou. Dříve se čistá síra užívala v souvislosti s léčením zvířat, ale propojením s vitamínem D3 u některých zvířat vyvolávala křivici.
Železo (Fe):
V těle se vyskytuje obsažené v červených krvinkách a je součástí krevního barviva. Po rozpadu červených krvinek (standardní děj v organismu) se železo ukládá ve slezině, odkud se uvolňuje k vytvoření nových červených krvinek. K nedostatku tohoto prvku v organismu gekončíků nedochází.
STOPOVÉ PRVKY
Mangan (Mn):
Prvek důležitý pro reprodukci gekončíků. Kromě jiného se podílí na tvorbě kostí, ale jeho vstřebávání do organismu je omezeno vstřebáváním vápníku a fosforu (čím více se vstřebá Ca a F, tím méně se vstřebá Mn). Vyšší obsah manganu může, ovšem jen do jisté míry, nahrazovat vitamíny skupiny D. Vysoký obsah manganu je v mrkvi, která je rovněž výborným zdrojem vody pro krmný hmyz, aniž by docházelo k přemokření chovné nádoby.
Měď (Cu):
Měď se účastní mnoha pochodů v organismu gekončíka. Nevstřebaný prvek a jeho zbytky odcházejí trávicím ústrojím. Vzhledem k tomu, že tento stopový prvek získává zvíře z ulovené kořisti, nepovažujeme za nutné se mu více věnovat.
Molybden (Mo):
Tento prvek je bohatě obsažen v rostlinách i tělech živočichů. Jeho nedostatek se podařilo vyvolat pouze laboratorním pokusem.
Jód (I):
Jeho nedostatek se projevuje hyperfunkcí štítné žlázy, která jód z celého organismu sbírá. Mezi rostliny bohaté na jód řadíme brusinky, celer, estragon, fazole, jahody, mátu, papriku, petržel či rajče.
Fluor (F):
V organismu je nejvíce obsažen v zubní sklovině a plazi podřádu Sauria (tj. ještěři) jej potřebují více než savci, protože chrup ještěrů se obměňuje třikrát až čtyřikrát za život. Zdrojem fluoru jsou jitrocel, kontryhel, máta, meduňka, petržel, rajče, tykev či zelí.
Brom (Br):
Jeho množství v těle je minimální, příznaky nedostatků nejsou známy. Předpokládá se, že potřeba bromu je vždy pokryta přijímanou potravou.
Selen (Se):
Selen se v organismu ještěrů vyskytuje v kůži a v šupinách. Projevy nedostatku tohoto prvku nejsou popsány. Bohatými zdroji tohoto minerálu jsou obiloviny a kvasnice.
Kobalt (Co):
Nedostatek tohoto prvku souvisí s hypovitaminózou B12, ale jen stopový přídavek kobaltu do krmení zvířat stimuluje tvorbu vitamínu B12 ve střevech. Kobalt je možno získat z těchto plodin: celer, dobromysl, jitrocel, rýže, sója, třezalka nebo tykev.
VITAMINO-MINERÁLNÍ PŘÍPRAVKY PRO PLAZY
Na trhu je mnoho přípravků, díky nimž můžete svým zvířatům dodávat potřebné vitamíny a minerální látky. Můžeme zmínit např. Roboran H, Plastin, Nekton MSA, Reptivite, Nutri Mix a mnoho dalších. K dostání jsou také kalciové prášky pro dodání vápníku do těla gekončíka. U těchto směsí může poměrně snadno dojít k předávkování zvířete z důvodu nadměrného podávání přípravku. Projevem předávkování jsou zálomky na ocasu gekončíka, měknutí kostí a v krajních případech také apatie vedoucí k úplnému ztuhnutí zvířete řešitelnému pouze utracením.
Výběr přípravku
Když jsme začínali s chovem, byl nám doporučen přípravek Nutri Mix REP Calci Plus. S pocitem, že nemůžeme nic pokazit, jsme jej podávali naší první malé skupince gekončíků a to přesně dle uvedeného návodu. Jenže po dvou měsících začalo všech pět gekončíků špatně chytat potravu. Zaměřili se na stojícího cvrčka, zaútočili a chňapli naprázdno dva centimetry vedle. Až tehdy jsme udělali to, co jsme měli udělat nejdřív – nečíst si pouze návod dávkování, ale také složení. Jak jsme nedávno zjistili, nebyli jsme jediní chovatelé s tímto problémem. Vybraný přípravek totiž obsahoval E161g, což je barvivo s názvem Kanthaxanthin. Zjistili jsme, že barvivo způsobuje poškození oční sítnice, zhoršenou zrakovou ostrost, zvýšenou citlivost na přímé světlo a zhoršení či ztrátu schopnosti vidění v noci (vskutku nemilé u gekončíka nočního). Legislativa našeho státu (informace aktuální ke dni 22. července 2015) zakazuje použití tohoto barviva v potravinách, ale povoluje ho v léčivých přípravcích. Pro člověka je považováno za bezpečné, pokud jeho množství obsažené v potravině (v USA je E161g v potravinách povoleno) nepřesáhne hranici 14mg v jednom kilogramu potraviny. Po přepočítání procent uvedených ve složení preparátu jsme zjistili, že pro gekončíka je toto množství 15mg na kilogram prášku. Po špatné zkušenosti jsme se rozhodli jít spíše alternativní cestou. Zvlášť po zjištění, že např. Plastin obsahuje vanilkové aroma (již nebylo uvedeno, zda je aroma ze skutečné vanilky, či hnědouhelného dehtu). Rozhodli jsme se tedy pro pestrost stravy a nikoli pro pestrost vitamíno-minerálních preparátů. Našim gekončíkům, kterým se zrak spravil do 14 dnů od začátku nové diety, předkládáme v mističce vápník z rozmixovaných skořápek nebo z mleté kosti sépie. Hydrofilní vitamíny, makroprvky a stopové prvky dodáváme skrze dobře živené cvrčky (k tomu nám kromě jiných zdrojů byl velmi nápomocný pátý díl Herbáře léčivých rostlin od Janči a Zentricha). Pouze lipofilní vitamíny dodáváme přípravkem Hydrovit AD3E, který nám doporučil veterinář po konzultaci našeho postupu výživy gekončíků.
Záleží samozřejmě na každém chovateli, jakou cestou se bude ubírat. Zda jednoduchým obalením cvrčků v sypké směsi, nebo zajišťováním pestré stravy (zdroje jednotlivých látek by se měly střídat) spolu s kapáním zředěné kapky vitamínového roztoku na čumáčky gekončíků (při počtu našich mazlíčků to opravdu není záležitostí pěti minut). Důkazem dobře odvedené péče nám jsou spokojení gekončíci i krásná a vitální mláďata, na nichž aplikujeme pestrou dietu téměř ihned po vylíhnutí.
Ať už se rozhodnete vydat jakoukoli cestou, nezapomínejte, že je nutné, aby Vaši gekončíci měli v teráriu vždy k dispozici sypký vápník, který budou lízat.
Autor článku: Darek Stolinský
Lektor článku: Barbora Veselá (absolvent oboru Aplikovaná fyzika – Biofyzika)
Použitá literatura:
VERGNER, Ivan. Ještěři: Biologie, Chov, Gekoni 1. Jihlava: Madagaskar, 2001.
KRAUS, Jan; KOCIÁN, Miroslav. Příručka pro teraristy – chameleoni a gekoni. Brno: Polaris, 1998.
JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin, 5. díl. Ostrava: Eminent, 1997.